Historie

Po mnoha letech neorganizovaného vyučování hudbě mnoha nadšenými muzikanty - amatéry byla v padesátých letech 20. století přičiněním místního kantora, nadšeného a obětavého muzikanta Antonína Hermana, založena Hudební škola při Osvětové besedě v Červeném Kostelci.

V šedesátých letech již město usilovalo o zřízení státní školy a to se podařilo v roce 1971, kdy byla místní Hudební škola sídlící v budově nynějšího Háčka přiřazena k Lidové škole umění v Hronově jako její pobočka. Ředitelkou školy byla Eva Pohlejová, z učitelů zde působili např. Božena Vlčková, Milada Korbelová, Otýlie Mühlsteinová, Josef Hacker, Oldřich Runkas a další. Koncem sedmdesátých let se podařilo městu získat vilu bývalého továrníka Keyzlara v Nerudově ulici, kde po důkladné rekonstrukci mohla konečně 1.9.1982 započít svou činnost skutečně samostatná Lidová škola umění v Červeném Kostelci v čele s ředitelem Petrem Korbelem, absolventem pražské konzervatoře. Škola začala pracovat s 93 žáky hudebního oboru a 13 žáky výtvarného oboru. V hudebním oboru se vyučovalo hře na klavír, na housle, na dechové nástroje žesťové i dřevěné, na akordeon a na bicí nástroje. Z učitelů patřili k opoře nové samostatné školy v jejích počátcích především ředitel Petr Korbel, který se nemalou měrou zasloužil o její otevření, dále pak nadšený muzikant, člen Městské dechové hudby a učitel Oldřich Runkas, všemi dětmi vždy oblíbená učitelka klavíru Milada Korbelová a konečně učitelka akordeonu ing. Irena Mühlsteinová. Externě vyučoval hru na kytaru Josef Rudolf starší. Postupně přibývalo žáků, byl otevřen také taneční obor. Přišli noví kvalifikovaní učitelé, vyučování dostávalo vyšší úroveň, dostavily se první úspěchy na soutěžích, vystoupeních. Někteří žáci odešli na další studia na uměleckých školách.

V prvních letech činnosti školy zde pracoval žákovský dechový orchestr pod vedením Oldřicha Runkase a akordeonový soubor, který založila a vedla učitelka Irena Mühlsteinová. Větších úspěchů dosáhl dechový orchestr a mnozí tehdejší žáci zůstali hudbě věrni a hrají dál v různých orchestrech a kapelách.

Jak přibývalo vyučovaných nástrojů, tak se zvyšovala možnost jejich kombinace a vytváření nových souborů. S příchodem manželů Vogelových vznikl první folklorní soubor, který se časem přetransformoval na komorní smyčcový orchestr. Ten existoval ve stejném složení několik let a později na jeho tradici navázal nový smyčcový soubor založený Mgr. Jiřím Kábrtem. Po 10 letech své činnosti byla už tato škola počtem žáků i jejich výsledky slušnou, středně velkou tříoborovou uměleckou školou. V roce 1991 byly lidové školy umění přejmenovány novelou školského zákona na základní umělecké školy, což jim zajistilo lepší právní postavení mezi školami a ostatními školskými zařízeními. 1.1.1993 získala škola právní subjektivitu a s tím samostatnost v pracovně právních vztazích a možnost vlastního hospodaření. Díky pochopení zřizovatele - města - mohla být škola velmi dobře vybavena hudebními nástroji i audiovizuální technikou, jen prostor zůstal stále stejný a začínal být už nedostačující pro rozrůstající se oddělení.

V současné době jsou všechny třídy obsazené na 100 % a dostáváme se do stále větších problémů s prostorem pro zkoušky souborů. Jako jedna z mála škol má naše škola šest řádně fungujících hudebních souborů, některé z nich mají ještě svá přípravná oddělení. Díky tomu mohou téměř všichni žáci plnit řádně předepsané učební plány v oblasti souborové a orchestrální hry a také - a to je to nejdůležitější - můžeme děti podchytit pro hru a muzicírování v kolektivu, což je pro jejich další rozvoj velmi podstatné. Prvořadým naším úkolem do budoucnosti je tedy zajištění dalších prostor potřebných ke skutečně kvalitní a komplexní práci se žáky všech oborů.